Daň za stres

Ptá se doktor pacienta v blázinci, jak došlo k tomu, že se zbláznil.
„Sbalil jsem krásnou ženskou, šli jsme k ní a když jsme byli v nejlepším, tak se ozvalo bouchnutí dveří a ona začla křičet, že se vrátil manžel.”
„A z toho jste se zbláznil?”
„Ne. Chtěl jsem se schovat do skříně, ale žádná tam nebyla, tak jsem vylezl z okna a zůstal tam viset. On přišel do pokoje, rozhlédl se a bylo mu to jasný. Přišel k oknu, podíval se na mě, pak si došel pro obrovské kladivo a do každýho prstu mi dal hroznou ránu.”
„A z té bolesti jste se zbláznil.”
„Ne. On si pak donesl obrovské hřebíky a do každého prstu mi jeden zatloukl.”
„Aha, a z té bolesti jste se pak zbláznil.”
„Nee, já jsem se pak podíval dolů a zjistil jsem, že visím deset centimetrů nad zemí.”

„Pane doktore, vy jste mi minule předepsal nějaké nové léky!” zlobí se děda.
Doktor se ho zeptá: „Podle čeho tak soudíte?”
Dědek odpoví: „Protože když jsem hodil do záchoda ty staré, potopily se. A ty nové plavou!”

Proč se ženy nemusí bát sexuologa Uzla?
Protože s uzlem to nejde.

„Jak se cítíte?”
„Ale, vždycky po záchvatu mám takové divné svírání.”
„A jak dlouho to trvá?”
„Než mi sundají kazajku!”

Dozorce slibuje bláznům, že když budou hodní, tak jim postaví bazén. Blázni byli hodní, a tak jim ho postavil. Všichni hned začali skákat dovnitř a dozorce říká: „A když budete hodní, tak vám tam napustím vodu.”

Co je pořádná rýma?
Když po sobě nezanechává holuby.

Pacient se ptá lékaře: „A nemá ten lék také nějaké vedlejší účinky?”
„S tím musíte počítat. Brzy budete muset jít zase do práce!”

U psychiatra: „Pane doktore, musíte mi pomoct. Každý den potkávám na ulici ufóny a vždycky na mě něco nesrozumitelného pokřikují!”
„A kdy to začalo?”
„Když jsme se nastěhovali do toho domku vedle ústavu pro mentálně postižené.”

„Jakým papírem si utíráte zadek?” ptá se pacienta psychiatr.
„Kancelářským, přirozeně.”

„To je ale bordel, někdo mi dal do čaje místo sirupu klystýr,” rozčiluje se v nemocniční jídelně děda. „Já se z toho poseru!”